Vlčí Krev▬ Pt.1

21. září 2017 v 16:17 | ~Leny~ |  Vlčí Krev

Rovnou tu mám i první část příběhu. Je to trochu delší, musím se omluvit, ale bylo to nutné, aby se nějak objasnil děj. Nom, já budu doufat, že mi nebude zase X let trvat, než napíšu další části, které mám zaznačené v bodech. Doufám, že se vám to bude nějakým způsobem líbit a budu se těšit na případné odezvy. ♥




▬POHLED KRYSTAL
Seděla jsem dole v obýváku a sledovala televizi. Zpoza okna zářil měsíc v úplňku, který neustále upoutával moji pozornost od hororu. Večery jako tyhle jsem vždy zbožňovala, protože se rodiče museli hlídat před proměnou a jelikož já to ještě nedokážu, tak mám potom celý večer volný. Správně. Jen a jen pro sebe. Moje přeměna se však, co nevidět dostaví a já z toho mám docela husí kůži. Teď jsem si ale mohla dopřát chvíli s chipsy a coca-colou.

Ovšem… Kdyby vše běželo podle plánu, tak by to byla nuda, což? Ze sledování hororu mě vytrhlo intenzivní vlčí vytí, po chvíli znovu a znovu. Vyli více než obvykle, bylo to hlasitější, jako kdyby kroužili kolem domu. I když bych neměla, tak jsem na sebe hodila mikinu a tiše se vyplížila ven. Celá situace se mi nezdála a taky, že to mé instinkty vychytaly. "Mami? Hej!" zavrčela jsem, protože jsem slyšela spadnout popelnici. Jak se dostali ven? Můj pohled padl na oblohu posetou hvězdami, tolik mě to přitahovalo, až jsem zapomněla z jakého důvodu venku vlastně, jsem. Zaměřila jsem ty dva a rozmáchla se s rukama a dalším "HEJ! ZALEZTE ZPÁTKY!!" zakřičela jsem a zapíchla svůj pohled střídavě do jejich očí. Začali mi pomalu couvat, šla jsem proti nim a následně už spadli do díry od sklepa. Okamžitě jsem východ zavřela a zatarasila různými věcmi.

"Kampak, slečinko! Měli bychom si všichni promluvit o pravidlech. Nemyslíš?!" tuhle větu jsem vážně slyšet nechtěla. Zarazila mě s ní máma při mém odchodu do školy. S povzdechem jsem protočila oči a vrátila se do kuchyně, kde jsem si rychle sebrala něco k jídlu. "Co jsi dělala tam venku? Vždyť víš, že je to o úplňku nebezpečné…" začali mě kárat typickými povídačkami o tom, co bych měla a neměla.
"Víte co? Já musím jít do školy…" opáčila jsem a rychlostí blesku zmizela. Vážně jsem na ně neměla náladu. Měli by být rádi, že jsem tam přišla a zavřela je. Co kdyby utekli? Mohli by nás všechny prozradit a na tomhle tajemství se stavěly všechny zásady. Pokrytci.

Ve školu už na mě čekali mí dva nejlepší a jediní kamarádi. "Ahoj, Krys!" pozdrav zněl skoro až sborově. Nemusela jsem ani hádat, kdo to byl. Sulli a Lay. Byli jsme takovým školním odpadem, který se bavil jen mezi sebou a snažil se nevšímat si ostatních. Po škole trávíme spoustu času v místní kavárně. Čokoláda a palačinky navždy.
"Ještě jsem se nekoukal na přihlašovací listinu, ale vypadá to, že tam byly další podpisy do fotografického kroužku." Prohlásil nadšeně Lay a už nás k místu tahal. Kroužek? No počkat. Tohle si žádá přece vysvětlení. Potřebovali jsme i nějaké soukromější místo, kde bychom se mohli zašívat, tak jsme si založili rádoby kroužek a dostali jsme od školy menší klubovnu. Patřili jsme tam, ale jen my tři a nutně jsme potřebovali nové členy, aby nám místnost nesebrali. Naše nadšení ovšem zmizelo tak rychle, jako přišlo. "Tak to vypadá, že o ten váš kroužek mají zájem nějací superhrdinové…" utrousil pobaveně ředitel a odkráčel. Mě ovšem zaujalo něco jiného, než problém s klubovnou. Cítila jsem to už při včerejším úplňku. Pozorně jsem sledovala všechny a všechno kolem mě v nutkání, že objevím nějakou nápovědu.

"Kdo myslíš, že to mohl být?" drknul do mě Lay a já jen zlomyslně šeptla spíše pro sebe. "Kris." nedošlo mi, že by to Lay mohl slyšet. Překvapeně se na mě podíval a začal zkoumat, jak to vím. Svedla jsem to na ten příšerný rukopis. Přece mu nebudu vysvětlovat jak je to možné, že jsem slyšela díky mému sluchu, jak se pochechtávají z konce chodby. "Měla bych nápad…" slova, která mě zachránila od Layova výslechu. Ten se odebral do třídy a já poslouchala nápad Sulli. "…Jde o výlet za jezevci, ta procházka do lesa. Sedmáci to mají povinný, mohli bychom jim půjčit naše foťáky a třeba by se potom někdo zapsal."
"Skvělej nápad, Sulli. Probereme to potom po škole, jo?" vlastně jsem ani nečekala odpověď a vydala jsem se napřed, abych našla třídu, ve které jsme měli být. Místo toho jsem ale po cestě přes schody narazila na něco jiného. Ten pach mě udeřil do nosu, až jsem lehce zavrávovala a musela se přichytit zábradlí. Nová tvář? Zaměřila jsem svůj pohled a soustředila se na ten pach. Měl být někde kolem a to bylo ono. Vrazila jsem do toho cizince a strhla ho do rohu schodiště. Zapíchla jsem svůj pohled do jeho očí, ale nestihla jsem nic říct. Zamračil se na mě a v ten moment mě dohnala Sulli a odtáhla mě do třídy.

▬POHLED KAIE

Adoptovala mě rodinka veganů. Odvezli mě sem s druhou šancí. Ve škole na mě všichni zvláštně koukali, ale mně to bylo fuk. Nechtěl jsem dělat potíže, ale pořád si ze mě někdo utahoval. Navíc jsem po včerejší proměně ještě trochu nesvůj. S povzdechem jsem vešel do třídy, kde už na mě čekal ředitel, aby mě představil. "Uklidněte se prosím, chtěl bych zde přivítat nového studenta, Kim Jongina!" začal ředitel a očima přejel po třídě, aby se všichni uklidnili. "Děkuji" zamumlal jsem a nervózně koukal na lidi v lavicích. Pohled se mi zastavil až na té holce, se kterou jsem se srazil. Nevypadala dvakrát nadšeně a já se v hlavě musel zasmát. Nebylo divu, že na mě všichni zírali a šuškali si. Byla to vesnice. Každá novina se roznesla velmi rychle, takže se nevyhnu pošklebování. "Můžeš se posadit. Začínáme hodinu." Řekl znovu ředitel, který byl zároveň třídním a já se tedy usadil ve volné lavici.

Hodina proběhla víceméně dobře, až na pitomé poznámky od Krise a jeho nafoukané party. Taky jsem na sobě neustále cítil pohled té divné holky a dalších tří, přišel jsem si opravdu trapně a chtěl, co nejdříve vypadnout.
Bloudil jsem chodbami a hledal učebnu fyziky, když mě odchytla ta holka. "Co tady děláš? Tady nemůžeš být, tohle je naše teritorium. Musíš vypadnout! Jestli tě vyčmuchaj rodiče..", spustila na mě jako vodotrysk a já nevěděl co dělat. "Hele, já tě vůbec neznám! A nezajímá mě, čí je to teritorium. Neboj se, nezůstanu tady. V takovéhle díře! Taky si můžu dělat co, chci, a divná holka jako ty mě nezastaví!" načež jsem se otočil směrem pryč.
Šel jsem si vyzvednout oběd, mezitím než ho připravili jsem si vytáhl skicák a jen tak si čmáral. Sednout si o samotě a doufat, že za mnou někdo nepřijde? Blbost. Do nosu mě udeřila sladká vůně nějakých stupidních parfémů. Zvedl jsem hlavu tím směrem a uviděl tři nejotravnější holky na škole. "Ahoj Jongine!" spustily všechny tři pisklavým hlasem a já měl chuť si utrhnout uši. "Jsem Kai." Opáčil jsem směrem k nim. Ani se nepředstavily, ale hned jsem poznal, že to jsou ty nejotravnější rádoby celebrity téhle školy. Začaly na mě mluvit. Mlčky jsem přikyvoval bez menšího zájmu, dokud se nezmínili o té holce. "Co o ní víte?"

Nakonec jsem přece jen nebyl tak zklamaný. Řekly mi toho hodně a já pochopil, co po mně ta holka chtěla. Vlastně Krystal, jo.. řekly mi, jak se jmenuje. Přešel jsem ke svojí skříňce, abych tam nechal nějaký věci. Když jsem ji však otevřel, vybafl na mě pórek a další zelenina. "Dobrou chuť! Jongine." uslyšel jsem smích a zjistil, že je to Kris a jeho parta. "Nech mě na pokoji." zasupěl jsem. Byl jsem tu první den a už mi lezl na nervy. "Nene, Jongin se zlobí jo? Myslíš, že se tě bojím?" udělal na mě ksicht a otočil se k odchodu, a tak jsem po něm ten pórek hodil. Kris se nedal, zastavil, otočil se a rychlým krokem přešel ke mně. Chytl mě za límec od uniformy a začal se mnou cloumat. "Máš problém?" zařval mi přímo do obličeje. Nemohl jsem za to, že mými pěstouny byli vegani. Mezitím se kolem seskupila skoro celá škola. Krev v žilách mi začala pumpovat a já se neovládl. Skočil jsem na něj a svalil ho k zemi. Žíly na dlaních mi začaly vystupovat a já věděl, co přijde. Slezl jsem z něj a zmateně hledal skrýš. V ten moment přiběhla Krystal a prostě mě strčila do jakési tmavé místnosti a zamkla nás tam.

"Kai?" koukla na mě trochu nejistě a já se zmateně točil kolem, jako křeček v kolečku. "NE! Musíš vypadnout." zařval jsem na ní, ale ona stála jako přikovaná. Začaly mi žloutnout oči a žilky mi vybíhaly už i na krku, obličeji.. "Omlouvám se." zašeptal jsem ještě a to už jsem klekal k zemi, v momentu jsem byl ve své vlčí podobě neschopný ovládat se. Skončil jsem na skříň s poličkami a ta během chvíle spadla a vše co v ní bylo, tak se vysypalo. "Kai!" slyšel jsem jí, ale nic to nedělalo. Začal jsem utíkat po celé té místnosti a shazoval další věci, dokud se na mě nevysypaly knihy a já spolu s nimi ležel na zemi a musel se rychle vyhrabat na nohy. Musel jsem asi udělat pěkný kravál, ale v tenhle moment mi to bylo jedno. Chtěl jsem pryč. "Kai.. klid, jo? Pojď jsem." uslyšel jsem znovu její hlas a tak jsem se na ní podíval. Vrčel jsem a nohy se mi třásly od strachu, že mě tu někdo uvidí. Krystal mě však jen mlčky propalovala pohledem. Žloutly jí oči a ten pohled jakoby mě uklidňoval. Šla pomalu ke mně a já tomu pohledu zcela propadl. S rukou nataženou ke mně si pomalu dřepla a skláněla hlavu, dokud jsem se úplně neuklidnil. Pak jsem se proměnil zpět

"Páni." vydechl jsem a vstal, údiv mě hned přešel při pohledu na zdevastovanou místnost. "Jsi jako já.. jsi jako já!" spustil jsem na ní a s nadějí v očích na ní pohlédl. "Ne! nejsem jako ty. Nepředvádím se, nevyhledávám konflikty. Jsi nebezpečný pro nás všechny! Čím dřív vypadneš, tím líp." zaječela po mně a já nechápavě vykulil oči. Neměla pravdu. V ten moment se do místnosti dostal Lay se Sulli, kteří na nás zděšeně koukali. "Co se tu stalo?" řekla nechápavě Sulli a naštvaně koukla na Krystal. Já se rozhodl odejít, nemělo to smysl. Zadržel mě ale Lay šťouchnutím do ramene. "Nech ho jít." řekla Krystal a on mě pustil. "Nepatří sem." zaslechl jsem ještě a tak trochu smutně jsem se za ní ohlédl. Zavrtěl jsem nevěřícně hlavou a odešel.



Utíkal jsem od tohohle místa, co mi nohy stačily..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mentalyil | Ellin~ Mentalyil | Ellin~ | Web | 22. září 2017 v 15:22 | Reagovat

Chudík Kai! Ale jistě se s Krystal spřátelí a dobře to dopadne, že? hh c:
Jsem zvědavá i na reakci Sulli.
Jen tak dál ♥

2 Leny Leny | Web | 27. září 2017 v 20:10 | Reagovat

[1]: Noo, nech se překvapit c: Každopádně na Sulli se můžeš těšit celkem často. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama