Vlčí Krev▬ Pt.2

25. září 2017 v 15:00 | ~Leny~ |  Vlčí Krev
Druhá část příběhu, kde je celkem hodně přímé řeči a nějak se nám všichni spřátelí a vyřeší problém s kroužkem. ^^
Počet slov: 1 708


▬Pohled Krystal

Celý zbytek dne se Kai nikde neukázal. Musela jsem nad tím pořád přemýšlet, dokonce mě učitel vyhodil z hodiny za nepozornost. "Možná jsem na něj byla přece jen moc hrubá, ale on si začal!" tohle byly myšlenky, které se Krystal honily hlavou. Právě byli na cestě do místního obchůdku, kde se dalo sehnat opravdu všechno, něco jako vetešnictví. Bylo to také snad jediné místo, kam se dalo v téhle díře zajít.


"Měli by jsme to někomu říct." Spustil Lay a Krys jen protočila oči v sloup. Řešili tu pohromu celý den.
"Jo, když řekneme Řediteli, že je klubovna rozflákaná, tak už nás tam nikdy nepustí." Uchechtla se a Sulli mezitím koupila potřebné věci pro výlet za jezevci. Po chvíli se ozvalo známé cinknutí, které hlásilo příchod a za našimi zády stála naše známá trojka školních celebrit. Dneska bylo všude nějak rušno, nepochopitelné. A ani to, proč se s nimi dal Lay do řeči.
"Vy taky jdete za jezevcema?" spustil jejich směrem a ony se mu jen vysmály do tváře. "Jo, ty tak. Nevidíš, co mají na sobě? V šatičkách, podpatcích a kabelkami by nám moc nepomohly při lovu na jezevce." Opáčila Sulli a já už měla chuť vypadnout.
"Pane, nebyl tu Kai?" jedna z celebritek roztrhla konverzaci a všichni utichli. Proč ji to tak zajímalo? Byly jím jako posedlé.
"Kdo?"
"Takhle vysokej, blond vlasy a je tu novej."
"Ahh, pěstounská péče na samotce za vesnicí…" věta, která mi málem utrhla uši. Nevěřícně jsem zamrkala. "Kai je u pěstounů?"
"Noo jo, je to asi pěkný číslo. Přestěhovali ho sem, aby mohl začít znova." Pár dalších slov a já se nemohla soustředit na nic jiného. Pěstouni. Žádní rodiče. Jak by tu mohl sám přežít, aniž by na sebe upozornil? Krev mi začala pumpovat v žilách a myslela jsem, že se co chvíli sesypu.
"Víte co? Pokračujte s náborem. Doženu vás v lese." Vyhrkla jsem na ně a otočila se k odchodu. "Ale?.. Co? … To přece…" víc už jsem neslyšela. Popoběhla jsem více do středu našeho náměstíčka a zavětřila. Kai utekl po škole, což nebylo tak dávno. Musí ho přece nějak vystopovat a měla nápovědu, že není přímo ve středu vesnice. Vydala se cestou do kopce a lesa. Později také chytla jeho stopu a utíkala neskutečnou rychlostí.


Kai byl něco jako na cestě domů, ale neplánoval to. Uvnitř zuřil a jeho nervy nebyly úplně v pořádku. Procházkou lesem si chtěl utřídit myšlenky a zklidnit se. Už ani neběžel a jen volnější chůzí kráčel po kraji silnice, který vedla skrz les.
"KAI! Hej, počkej!" ozvalo se za ním a on ten hlas moc dobře poznal. Povzdechl si a svraštil obočí. Snažil se zavolání ignorovat a pokračoval v cestě. Krystal ho mezitím doběhla a chytla se jeho ramene, protože se potřebovala vydýchat jak celou dobu běžela.
"Neboj se, já vypadnu." Spustil hned, když byla u něj a pokračoval bezhlavě v cestě.
"Nechoď. Moje reakce byla pitomá, promiň…." Přidala do kroku, aby jeho tempu stačila a mohla dál naléhat. "Nechoď… pomůžeme ti."
"Vy? Tu pomoc znám… doktoři…" vrtěl nesouhlasně hlavou a pokračoval v cestě.
"My ti opravdu pomůžeme. Musíš se naučit svý vlčí já… Než někomu ublížíš." Předběhla jsem ho a otočila se k němu čelem. Zastavil a podíval se na mě s utrápeným pohledem.
"Jsi jako ostatní." Zavrčel, obešel mě a rozběhl se dál po cestě. S povzdechem jsem zůstala stát jako přikovaná a dívala se za ním jak utíká.


Sulli a Lay se mezitím přidali k sedmákům a dorazili na domluvené místo v lese. "Tak a teď musíme být úplně zticha, jinak jezevce vyplašíme." Řekla učitelka a všichni souhlasně přikývli.
"Kde je Krystal?" zašeptal Lay a Sulli jen pokrčila rameny. "Vždyť je to fuk. Rozdáme jim radši ty foťáky…" a pustila se do ukecávání mladších na fotografický kroužek.


Nemohla se dívat, jak se jí ztrácí z dohledu. Tenhle les znala jako vlastní boty. Neutíkala za Kaiem po cestě, ale zvolila zkratku přímo přes les. Předběhla ho a zastavila u rozcestí, kdy ho viděla přicházet. Ohlížel se za sebe, zda ho náhodou nepronásleduje, hm. Smůla. Jen co otočil pohled zase dopředu se zarazil a hlasitě si povzdechl.
"Vím o pěstounech. Vím, že jsi sám."
"No a?"
"Jsem jako ty… Viděls to."
"Jsi jako já, ale přemýšlíš jako oni. Chceš mě polepšit. Ale víš co? To, co jsem a v to, co se měním, to je dobrý a mnohem lepší, než to, co jsem zažil a nedám si to vzít!" zvýšil hlas a uhl do strany, aby mohl pokračovat ve svém útěku. Ona ale uhla taky a roztáhla paže.
"Nenechám tě jít."
"Tak prosím. Dohoň mě. Zastav mě. Použij svý vlčí schopnosti a uvidíš, jak někdo rychle zjistí, kdo jsi. Protože to nikdo neví, co?" podíval se na její zaskočený výraz a na tváři se mu objevil úšklebek. "No jasně, že ne. Nemám, co ztratit. Na rozdíl od tebe." S těmito slovy Krystal obešel a rozběhl se. Přeskočil polorozpadlý dřevěný plot a uháněl mezi stromy. Váhala, co by měla udělat. Tohle mohlo dopadnout špatně, ale měla by to dotáhnout do konce, proto se rozběhla za ním neuvěřitelnou rychlostí. Rozpoutala se tím honička na život a na smrt. Brzy jej dohnala a uháněla za ním mezi stromy. Několikrát se ohlédl, jestli ho vážně sleduje a ona tak zachytila jeho vysmátý obličej. Pf, tak to teda ne. Dostane ho. A nebo taky ne?... Obkroužila obří strom zmatená jeho náhlým zmizením. "Cože?" zaklela a rozhlížela se kolem. Někde tu určitě bude. Ze shora se ozvalo vítězné písknutí. "Huh?" zvedla hlavu vzhůru a uviděla ho, jak si klidně stojí na větvi a směje se. V mžiku seskočil dolů a uháněl dál. Vyběhla hned za ním a přichytila sama sebe, jak se směje. Vlastně to byla celkem zábava. Teď už neměl šanci jí zmizet z dohledu. Blížil se kopeček dolů, proto vyskočila a dopadla na jeho záda. Myslela si, že to ustojí. Byl přece o dost větší, než ona, ale ne. Skutáleli se dolů a pěkně se vyváleli v listí. Něco tu ale nehrálo. Ozvalo se několik cvaknutí foťáků.

"No to si snad děláte legraci!" ozval se naštvaný hlas Sulli. Nějak jsme se vyhrabali s Kaiem na nohy a zjistili jsme, že jsme jim vpadli přímo do místa, kde vyhlíželi jezevce.
"Jejda.. pardon. Už jste viděli jezevce?" zazubila jsem se jakože nic a Kai mi vybral několik listů z vlasů. Učitelka se na nás podívala a zavrtěla hlavou. Nevypadala moc nadšeně. "Ne. Kvůli vám a tomu rámusu jste vyplašili všechna zvířata v okolí. Budeme sem muset zajít jindy, je mi to líto." Podívala se na třídu, se kterou se vydali k odchodu.
"Tak dík." S těžkou ironií v hlase řekla Sulli a pořád na nás zírala.
"Jo, už jsme je skoro měli a pak se přiřítíte a všechno zvoráte!" přidal se rozhozený Lay, který měl už toho ukecávání mladších studentů pokrk.
"Měla jsem něco důležitýho…" opáčila jsem a koukla po očku na Kaie, který se držel stranou.
"A co. Je snad něco důležitějšího než náš kroužek?!"
"Ano. Ano je. Kai je totiž důležitější než náš klub. Totiž.. Kai a Já, jsme příbuzní. Vzdálený bratranec… Nechtěla jsem ho tu, proto jsem byla hnusná, tak jsem vylítla a on zdemoloval klubovnu. Jste mí kamarádi, ale jeho potřebuju. To je vše." Vychrlila jsem první myšlenku, která mě napadla, až to zaskočilo i samotného Kaie, který se nakonec pousmál a přikývl.
"Eh… dobře. Tak vítej." Koukli se na sebe zmateně Lay a Sulli, zase zněli jako nějaký sbor.


Společně jsme se rozešli zpět do civilizace a pozvali Kaie na horkou čokoládu. "Tak na náš bývalý kroužek, bejval dost dobrej." Pravil Lay a dětinsky jsme si ťukli hrníčky. Znovu se ozvalo cinknutí, které značilo příchod a mě udeřil do nosu ten nechutný parfém. Ty tři zavítaly přímo k našemu stolu. Všichni jsme odložili hrníčky a zaskočeně jsme čekali, co po nás chtějí.
"Máme pro vás návrh. Jde o tu soutěž. Profesionální fotky jsou pro nás moc drahý. Nafotíte nás a zapíšeme se do vašeho kroužku." Na chvilku se odmlčely a já se koukla na Sulli. Její výraz nevypadal moc nadšeně a že by se tohohle chtěla zúčastnit. Otráveně zamručela a koukla se na ty tři.
"K té vaší klubovně se ani nepřiblížíme, ale zapíšeme se, aby vám to nesebrali. Tak platí?" tohle už pro Sulli znělo mnohem výhodněji. Široce se usmála a natáhla ke Claire ruku. "Platí."
"A Kai chodí taky?" spustila další z nich. "Em.. ne?" zavrtěl hlavou a raději se napil čokolády. "Nah.. Dáme si taky něco k pití, ne holky?"

K večeru už jsme se všichni loučili a já utíkala za Kaiem. Chtěla jsem si s ním ještě promluvit. "Já ale neřek, že zůstanu."
"Škoda. Máš tu fanklub." Kývla směrem k obchodu a oba jsme se pozorněji zaposlouchali. "Je dokonalej.. podívejte se na něj. Líbím se mu.. ne, nelíbíš" .. podívala se zpět na něj a uchechtla se. "Jestli tě nevyžene tohle, tak už nic." Pobaveně jen zakroutil hlavou a vydali jsme se pryč.


"Jak dlouho jsi u pěstounů."
"Od dvou let."
"A.. co si dělal včera při úplňku?"
"Nemohl jsem vydržet v klidu, tak jsem vylezl oknem. Byla to moje druhá proměna. Kvůli té první mě vyhodili pěstouni, proto jsem teď tady." Povyprávěl jí krátký příběh o tom, jak zdemoloval pokoj a o svém dětství.
"Noo, já se ještě nepřeměňuju" řekla jsem poněkud sklesle a čekala hned nějakou narážku.
"Takže o tom vím víc než ty? Hustý." Protočila jsem oči.
"Jo jistě, a proto jsi dnes vystartoval po Krisovi. Nutkání k transformaci máme i ze vzteku a tak. Nauč se to ovládat a můžeš se přeměňovat, kdy chceš." Doplnila jsem a přeskakovala z kamene na kámen přes potok.
"Jak tohle víš?"
"Řekli mi to rodiče."
"Tví rodiče jsou vlkodlaci?"
"Jo a.. říká se vlčí krev, ne vlkodlaci. Ale.. musíš se toho hodně naučit."
"Tak mě uč."
"Nah.. Takoví se rodíme. Rozhlídni se. Myslel sis, že jsi hříčka přírody? Zrak, sluch, rychlost, citlivý čich, ale to je pro vlčí krev úplně normální." Viděla jsem jeho soustředěný výraz a snažila se znít nějak srozumitelně.
"No.. tak řekněme, že zůstanu. Na chvíli, nic neslibuju."
"Budeš mít smečku. Lidi, který tě to naučí."
"Ne tak to ne. Nesnáším pravidla. Já si dělám všechno po svým."
"Osamělej vlk, jo? Co když se přestaneš zase ovládat. Co bude pak?"

"Nooo. Rozhodně to bude zajímavej den."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tánička Tánička | Web | 25. září 2017 v 22:11 | Reagovat

Super blogu i článek. Doufám že by jsi s udělala čas i na můj. :D

2 Leny Leny | Web | 27. září 2017 v 20:56 | Reagovat

[1]: Jee, děkuji za komentář. ^^ Na blog jsem koukala a rozhodně tam zavítám někdy znova :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama